Zpět na Úvodní stránku Ozdoba hlavního nadpisu

Europeade

Spodní ozdoba nadpisu



Zpět do sekce Aktuality

Festival EUROPEADE je největší folklorní festival Evropy, který se koná každý rok v jiném městě a jiné zemi. Je to nádherná akce, plná hudby, zpěvu, tanců a barev, ale také úžasná příležitost k navazování nových vztahů a přátelství, k poznávání národů a jejich jedinečné kultury. Máte-li chuť, vyrazíme spolu ve vzpomínkách, obrázcích i filmečcích na deset ročníků tohoto jedinečného festivalu, jichž se Krkonošský Horal zúčastnil...

54. Europeade 2017 Turku, Finsko
Spodní ozdoba nadpisu
Letošní festival Europeade se konal daleko na severu, v jednom z nejstarších měst Finska Turku. Cesta daleká však milovníky folkloru neodradila - v posledním červencovém týdnu jich v Turku hrálo, zpívalo a tancovalo přes 6 000, což bylo největší množství účastníků za celou historii festivalu. Finští organizátoři navíc festival pojali do stovky událostí, které během roku připomenou výročí 100 let finské nezávislosti - i tím byl festival výjimečný.

Cesta na festival byla daleká - vydali jsme se na ní 24. července a do Turku jsme po noclezích ve Varšavě v Polsku a u řeky Gauji v Lotyšsku dorazili v časných ranních hodinách 27. července. Po krátkém spánku nás čekal rušný den, neboť pro nás byla naplánována dvě vystoupení a obě na výjimečných místech - první na mostě přes řeku Auru jménem „Teatterisilta“ - Divadelní most - a druhé na palubě přívozní lodi Föri.

Naše ďoučata krásný na mostě Teatterisilta

Na mostě Teatterisilta měly naše ďoučata krásný první příležitost zazářit v nových šněrovačkách a sukničkách, pořízených z daru Nadace Agrofert. Tancovalo se jim v nich dobře. Horší bylo, že šest párů s vervou tančících horaláků dokázalo ten krásný závěsný most pořádně rozhoupat, až naše pěnice chudinky jímal strach... ale most byl pevný a vydržel i vášnivé závěrečné kolo. Obecenstvo však neuteklo, naše vystoupení si užilo náramně a my měli velikou radost.

Druhé vystoupení už tak úspěšné nebylo. Organizátory festivalu asi zmátlo jméno našeho souboru připomínající jim slovo chorál, mysleli si, že budeme jen skromný malý pěvecký sbor... proto nám vyčlenili malý prostor na palubě přívozní lodi Föri, kam jsme se však neměli šanci vejít. Proto jsme místo toho tancovali na silnici vedle, kde však lidé tolik nechodili, obecenstva bylo málo a moc hezky se na hrubém asfaltu netancovalo.

Druhého dne nás čekalo další krásné pouliční vystoupení, které jsme si užili do poslední kapky. Odehrávalo se totiž v nejstarší části Turku, jediné, která přežila velký a ničivý požár města a jíž dnes obdivují lidé pod jménem skanzen „Luostarinmäki“. Kde jinde bychom se mohli cítit líp, než mezi starodávnými chaloupkami?

Skanzen Luostarinmäki

Vystoupení tam pro nás bylo čistou radostí, obecenstvo to dobře vnímalo a cítilo a jeho potlesk nám byl velikánskou odměnou. Krásné chvíle, na které budeme rádi vzpomínat.

Výjimečným chvílím však nebyl pro ten den ještě zdaleka konec, naopak, čekal nás jeden z vrcholů festivalu - Evropský pěvecký koncert.

Horal na Evropském pěveckém koncertu

Organizátoři od nás nic výjimečného nečekali, proto nás dali hned na začátek, ale o to větší překvapení je čekalo... naše hlasy zněly v té krásné koncertní síni náramně hezky, chybu jsme naštěstí žádnou neudělali a sklidili jsme od obecenstva velký potlesk a od organizátorů velkou pochvalu.

Příjemné chvíle nabízel i den následující, 29. červenec. Na Turku už od rána zářilo sluníčko na modrém nebi a to bylo ideální počasí na to, co bylo v plánu - velký průvod všech zúčastněných souborů.

Průvod městem Turku

Jeho trasa byla dlouhá kolem tří kilometrů, vedla však pořád po nábřeží řeky Aury a byla proto rovná a převelice příjemná. Teplo bylo tak akorát, veselých a přátelských lidí hodně, uteklo nám to jako voda a cíl - nábřeží Varvintori - přišel dřív, než bychom byli čekali. Na konci jsme dostali pytlík s večeří a na nábřeží tak dle plánu organizátorů probíhal „největší krojovaný piknik na světě“. Zažít celý průvod lze prostřednictvím filmečku na adrese https://www.youtube.com/watch?v=TJBJNVFWh-w, nás v něm uvidíte od času 21:54.

Na začátku jsem psal o tom, že letošní festival Europeade byl rekordní počtem účastníků i zúčastněných souborů. Organizátoři festivalu se však rozhodli překonat i jeden světový rekord - rekord v počtu tanečníků finského tance jménem „Humppa“. Sezvali lidi z blízka i z daleka na večerní „Europeade Ball“, na místě účastníky naučili jednodušší verzi tance Humppa - a pak se tancovalo. Atmosféru celého pokusu lze zažít díky filmečkům na Youtube - 1. část - nácvik, 2. část - vlastní poku a 3. část - zahájení Europeade Ballu.

30. července ulice Turku utichly, však hudbou a tancem žila velká aréna „Gatorade Center“ při „Päätösjuhla“ - Slavnostním ukončení festivalu. Jeho součástí byly tance poloviny zúčastněných souborů - druhá polovina tančila při slavnostním zahájení - a přišel i náš čas. Letos jsme tancovali náš tanec „Pernikářskej“ a byl to pro nás velký zážitek, na který rozhodně nezapomeneme. Celé nádherné slavnostní ukončení lze prožít na stránce http://www.turku.fi/europeade-2017/ohjelma-ja-liput/livestream-europeade-2017, my tam tančíme v čase od 83:53 (případně 1:23:53). Krásné bylo na samotný závěr i tancování všech se všemi, běhání s vlajkami i poslední finská Humppa.

Lenka s vlajkami, pár z nás i krásní lidé Bůh ví odkud

Po rozloučení už nás čekala jen dlouhá a nelehká cesta domů.

Celý Horal před arénou Gatorade Center v Turku

52. Europeade 2015 Helsingborg, Švédsko
Spodní ozdoba nadpisu
Po roční přestávce jsme se znovu vydali na největší folklorní festival Evropy a možná i světa, evropské setkání folkloristů známé pod jménem Europeade s touhou ukázat co dokážeme a udělat radost našimi krkonošskými písničkami a tanci. S touhou o to větší, že tahle Europeade pro Horal byla jubilejní desátá. Pokud byste rádi tuhle jubilejní Europeade prožili s námi, vyrazíme na ni spolu v podrobném článku 52. Mezinárodní folklorní festival Europeade v Helsingborgu Pokud vám to stačí stručně, čtěte dál.

Zpívali jsme a tančili na čtyřech pouličních vystoupeních, z nichž obzvlášť nezapomenutelná byla ta poslední dvě - před kostelem Panny Marie a na velkém náměstí Stortorget v krásném historickém centru města. Verpánkový tanec z našeho posledního vystoupení lze shlédnout zhruba půlminutku od začátku na adrese https://www.youtube.com/watch?v=sUF5qEGZ5n4.
Největším zážitkem však pro nás byl velký tanec na Opening ceremony - Slavnostním zahájení - před zaplněnou sportovní halou jménem Helsingborg Arena. Tančili jsme společně s moravskými soubory Javorníčkem, Janošíčkem a Brněnským Valáškem na směs českých a moravských písniček naše krásné krkonošské tance, všechno se podařilo bez chyby a bouřlivý potlesk nám všem byl odměnou. Máte-li chuť, podívejte se na velký tanec celé české skupiny ve filmečku na adrese https://www.youtube.com/watch?v=Hot6oOnPJUI.
Nemenším zážitkem byl pro nás byl i pěvecký koncert v neméně zaplněné Helsingborg Areně, kde jsme zazpívali tři naše písničky a i tohle naše vystoupení se vydařilo.
Veselejší a méně napínavá pro nás byla účast v několikahodinovém průvodu všech 250 souborů ulicemi Helsingborgu. Video z něj na vás čeká na adrese https://www.youtube.com/watch?v=LMszVPBU498, Krkonošský Horal měl v průvodu číslo 143 a uvidíte nás kolem času 1:34:00, zhruba o 20 sekud dřív je tam slyšet náš pokřik.
Příjemnou událostí byl velký ples pro účastníky festivalu Europeade Ball na náměstí Henry Dunkers plats, kde se tančilo postupně na hudbu několika kapel až do jedné hodiny v noci. Atmosféru při jedné z nejlepších písniček celého plesu zachycuje krátký filmeček na adrese https://www.youtube.com/watch?v=YxsrI98T9F4.

Měli jsme štěstí i na ubytování - škola, v níž jsme nocovali ve dvou třídách, stála jen pár minut cesty pěšky od centra města a všech míst, kde jsme vystupovali, jídelnu jsme měli přímo tam a jídlo bylo výtečné, kolem nás bydlely milé soubory ze Slovinska, Itálie, Španělska i moravský Javorníček. Přálo nám i počasí - s výjimkou krátké přeháňky při průvodu nám skoro pořád svítilo sluníčko a obyvatelé Helsingborgu si pochvalovali, že jsme jim přivezli léto.

Zkrátka - byla krásná ta letošní Europeade a budeme na ni dlouho vzpomínat.

50. Europeade 2013 Gotha, Německo
Spodní ozdoba nadpisu
Video - průvod (160 Krkonošský Horal)
Oficiální stránky 50.ročníku

48. Europeade 2011 Tartu, Estonsko
Spodní ozdoba nadpisu
Festivalová cesta
Naše vystoupení

47. Europeade 2010 Bolzano, Itálie
Spodní ozdoba nadpisu
Letošního roku jsme se souborem navštívili město Bolzáno v Tyrolsku v severní Itálii. Jako každý rok, tak i letos jsme se účastnili mezinárodního folklorního festivalu, který se koná každý rok v jiném státě Evropy a vždy pod názvem Europeade, což je Evropské setkání folkloristů. Je to největší festival svého druhu na světě, kam každá země EU vysílá své zástupce a ti reprezentují zároveň svůj region a národopisnou oblast. Třeba náš soubor Krkonošský Horal je zástupcem České republiky, regionu Krkonoše a oblasti Vrchlabí. Jen nechápu, proč soubor Špindleráček, který sídlí o patnáct km dál a dělá stejný folklor jako my, teda český, se představil jako „Folklor Grupe Spindleracek Böhmen“, a pod tímto názvem byl i oficiálně uváděn na všech představeních.

Pobyt v Bolzánu byl odlišný od jiných Europead tím, že například jsme byli ubytováni v jedné obrovské výstavní hale, která byla rozdělena přepážkami z papundeklu do jakýchsi přihrádek, ve kterých byly jednotlivé soubory ubytovány. Pod jednou střechou tak spalo asi 3500 až 3800 lidí, což byl cvrkot.
Na jídlo se jezdilo vlakem (normální železnicí) jednu zastávku do centra města a pak se šlo asi dva km pěšky. Velmi krásná procházka starými uličkami Bolzána. Nebo se jelo kloubovým autobusem asi dvacet minut, který nás dovezl mnohem blíž ke stanu, ve kterém byla jídelna. Ale bylo to větší dobrodružství, neboť takovým busem cestovalo leckdy několik souborů najednou, v krojích, s nástroji hudebními a dekorací a nikdo po celou cestu nezavřel papulu, tudíž to byl Babylon v krabičce sardinek.

Vystupovalo se na náměstích a v ulicích města a bylo to velmi krásné a působivé. Obyvatelé Bolzána byli vstřícní a bylo znát, že jim hudba, tanec i zpěv ze zemí Evropy lahodí. Počasí nám velmi přálo, ve stínu bylo stále vysoko nad třicet stupňů, nemoci a neduhy nás netrápily, co teda dodat - jen častěji a větší kapky! Už se těšíme na rok 2011, kdy našim cílem bude město Tartu v Estonsku, kam se velmi těšíme.

46. Europeade 2009 Klaipeda, Litva
Spodní ozdoba nadpisu
Do litevského přístavního města Klaipeda na 46. Europeadu jsme cestovali „nabušeni“ touhou uspět a ukázat se v dobrém světle. Taková sláva, jako je největší folklorostická přehlídka na světě každý rok se opakující a vždy na jiném místě starého kontinentu, není legrace. Ubytovat na týden až sedm tisíc lidí a nakrmit je, všem zajistit možnost tančit v ulicích města na provizorních tanečních parketech a předvěst se, to je obrovský úkol. V Klaipedě se to ale podařilo.

Ještě jsme se stačili vykoupat v Baltickém moři za krásného počasí, navštívili jsme delfinárium a někteří i několik krásných chrámů - velmi starobylých a výstavních. K tomu jsme téměř každý den tančili ve městě a zúčastnili jsme se oficiální pěvecké přehlídky s naším chórem. Zazpívali jsme hymnus „Tam na horách“ a to trojhlasně. Povedlo se!

Za všech prožitků a různých radostí jsme nezapomněli trénovat finálový tanec, postavený na nádhernou muziku z Moravy od souboru Bajdyš z Třebíče. Na tuto hudbu tančila celá národní skupina ČR. Tak před nedělním finálovým večerem jsme několikrát celou variaci přecvičili a než jsme se nadáli, stáli jsme na finálovém parketu a předváděli sedmi tisícům diváků v přírodním amfiteátru to nejlepší z Čech a Moravy. Líbili jsme se, hlavně sólový pár Jirouš - Wlasaková, protože při zvedačce zanechal sukni tanečnice na parketu a nad hlavou tanečníka se ocitla tanečnice pouze ve spodničce. Však prvně, by ne? Na mládí se každý rád podívá a právě proto diváci tak bouřlivě tleskali.

Potom už jen následovalo loučení s Klaipedou a ráno byl odjezd domů. Ještě jen noční zastávka na cestě tam i zpět v kempu ve Waršavě, přespání v chtičkách a je tu nástup poslední noci, který nás zastihne na území ČR v České Skalici v soukromé restauraci, kde ještě po deváté hodině večerní nás uctí minutkovým jídlem znavených pocestných na cestě domů.

Půlnoc nás vítá před Kulturním domem Střelnice ve Vrchlabí, kde ještě naposledy si říkáme „Ahoj“. Tím končí cestování do Klaipedy v Litvě za Europeade.

45. Europeade 2008 Martigny, Švýcarsko
Spodní ozdoba nadpisu
Vzpomínky! Jak toto slovo evokuje k vypětí mozek, aby si osvěžil a připomněl vše, co v několika minulých dnech či týdnech prožité bylo a nemá být zapomenuto. Rychle se zorientovat v událostech předchozích, které nás potkaly a v myšlenkách vydat svědectví o dnech, které se vryly do paměti jako nezapomenutelné zážitky ve znamení klidu, míru a snášenlivosti. Semkněte se blíže a poslyšte slova vzpomínání mého tak, jak jsem si je zapamatoval já...

Krajinou vzpomínek z nejkrásnějších putovat společně budeme dále v článku 45. Europeade 2008 Martigny, Švýcarsko.

44. Europeade 2007 Horsens, Dánsko
Spodní ozdoba nadpisu
Loňské Europeade v Zamoře ve Španělsku jsme se nemohli zúčastnit, neboť finanční náklady této akce byly neúnosné pro takový malý subjekt, jakým je náš soubor. Proto jsme šetřili prostředky až na akci následnou, která byla letošního roku v Dánském království v přístavním městě Horsens.

Vzhledem k slabé účasti ze strany našeho členstva souboru jsme přijali na zájezd několik nečlenů a bylo to dobré rozhodnutí. Celý náš spolek byl takovým rodinným spolkem, vzájemně se dobře snášejícím, a to se projevilo i na výkonech uměleckého kolektivu při vystoupeních i gala večeru. Pohoda na ubytovně, při procházkách, na jevištích i jen tak při odpočinku byla velmi dobrým průvodcem.

Zažili jsme několik zajímavých chvil, kdy se mančaft musel přičinit o „něco“. Třeba sundat, obrátit a zase zavěsit naší státní vlajku na Náměstí národů, kde visela obráceně. Dokonce jsme si při vztyčování všichni zapěli státní hymnu. Nebo při gala večeru, nebo-li finálovém večeru Europeade, improvizovat s nástupem, umístěním na ploše jeviště a hlavně orientací v prostoru, neboť z přírodního prostředí bylo pro nepříznivost počasí vše přeneseno do haly Forum Horsens a nikdo nevěděl kam, jak a podle čeho se má umístit na ploše obrovského jeviště. Ovšem zdařilá schopnost improvizace Čechům vrozená vše vyřešila sama a samotné vystoupení dopadlo velice dobře a dle slov prezidenta Europeade pana Peterrsona naše národní skupina byla jedna z nejlepších a vpravdě nejživějších.

Jako vedoucí a umělecký šéf souboru jsem pyšný na soubor a ze srdce rád, že jsme se tak dobře a vpravdě sestersky a bratrsky snášeli. Třeba nezapomenutelná pohoda při konzumaci jídel v naší jídelně, umístěné pod širým nebem mezi ubikacemi, nebo legrace při strojení do krojů „v našem hotelovém pokoji“, kterým byla jedna třída střední odborné školy, kde bylo ubytováno celkem třináct souborů z celé Evropy. Italské, francouzské, litevské, skotské, anglické, jeden z Belgie, SRN a pochopitelně naše „nevýrazná“ skupinka z Česka.

Pořadatelští Dánové (Dánky) z jednoty Civilní obrany Dánské královské armády, kteří chod celé Europeade zajišťovali, byli nám nakloněni a dokonce přijali naše pozvání na rozlučkový večer s naším souborem. Byla to pro nás pocta a se ctí jsme se předvedli.

Ale všechno jednou končí a zůstávají jenom vzpomínky, aby něco zase někdy bylo započato pro vzpomínky nové. Europeade 2007 se dne 22.7.2007 stala minulostí a Europeade 2008 ve švýcarském Martigny je zatím budoucností, na kterou se upínají naše veškeré síly. Tak příště z Martigny nashledanou.

42. Europeade 2005 Quimper, Francie
Spodní ozdoba nadpisu
Oficiální název akce, které se i letos zúčastnil náš národopisný soubor. Třetí zahraniční akce souboru, velkého významu a proto také jí předcházela mohutná příprava. Kdo nikdy nevypravoval do zahraničí na delší pobyt manšaft, neví co to obnáší. Hlavně sehnat veliké peníze od členstva, dárců a dobrodinců, vydělat je svojí činností a stále jich je málo. Žebráte na FOS ČR v Praze, na Ministerstvu kultury a všichni vám říkají, že peněz není. Ale stejně si požádejte, říkají. Nakonec se dají finance dohromady a může se cestovat. Ne, ještě autobus potřebujete. Sháníte ten nejlevnější a to se také nakonec podaří. Tak ještě plán cesty, zastávek potřebných k odpočinku, všechny rekvizity připravit a kroje, pití a jídlo na cestu, určit hodinu odjezdu a jedeme.

Přes SRN a celou Francii až do Bretaně na nejzápadnějším cípu republiky. Bezmála dva tisíce km. Následuje velkolepé uvítání, kdy se bohužel dozvíme, že soubor nebude bydlet pohromadě, ale bude rozdělen. Polovina bude bydlet na privátech v rodinách, polovina na ubytovně nějakého učiliště. Přesto se ale se ctí ujímáme reprezentování naší republiky a bez reptání včas a řádně připraveni se účastníme všech akcí společných, i individuelních. Každý den někde vystupujeme, někdy i vícekrát a dokonce nejméně v jednom případě jsme využili neúčasti jiného souboru a zastoupili jsme ho svým vystoupením. Líbíme se snad právě i tím, že předvádíme tance našich krkonošských hor a střídáme je s lidovkami, při kterých bereme do kola i diváky. Jedno odpoledne máme volno, tak celý soubor vyjíždí k oceánu se vykoupat. Počasí nám přeje, vlny jsou jen asi metr vysoké a teplota moře je okolo 18°C. Pro mojí osobu šéfa to znamená, že vlny jsou velké jako „sunami“ a teplota vody arktická. Zůstávám na břehu na písku a než se soubor vyčvachtá a osuší, já labužnicky vychutnám dvě lahvičky Saviňonu, suchého a bílého. Tak takhle si představuji pobyt u moře.

V neděli 24. 7. 2005 v 17.00 hodin nastupujeme na společné slavnostní zakončení při přehlídce všech souboru svými vystoupeními, což je vrchol Europeade a kterého se účastní 4 000 účinkujících. Každá národní delegace má pro své soubory určeny tři minuty programu a my jdeme s dalšími třemi soubory z Čech na řadu až okolo dvacáté hodiny. Vystoupení se podařilo, všichni jsme spokojeni a odebíráme se zpět na ubytovnu, abychom vše připravili na zítřejší odjezd domů. Ještě na ubytovně se loučíme společným posezením se soubory z Litevska, Maďarska, Itálie a Belgie, které jsou tam také ubytované. Vlastně až ráno si říkáme ahoj a již vynášíme před budovu své propriety, aby bylo možno předat ubytovací prostory. Hlavně nic nezapomenout a nikoho nezapomenout, vrátit klíče a naposledy zamávat všem lidem, kteří se přišli s naší výpravou rozloučit. Hlavně všem „domácím“ u kterých naší lidé bydleli, je třeba mávat ze všech sil. Hlavně oni se totiž přičinili o to, aby náš soubor stihl všechny nástupy a vystoupení a pakliže se stalo, že někdo něco zapomněl, oni sedli do svého automobilu a zajistili potřebné. Tací strážní andělé to byli. Poslední poděkování, zamávání a jedeme směr Paříž a dál k domovům.

V Paříži stál autobus v těsné blízkosti známé železné dominanty Paříže, které jsme tak přátelsky říkali „Aifelka“. Snad nejzábavnější ze všeho je fakt, že i v naší skupině se našlo pár jedinců, kteří pod vedením šílence se snažili navštívit všechna památná a slavná místa ve městě nad Sénou a tak vlastně byli všude a neviděli nic. Za šest hodin se v Paříži tak akorát dá zjistit, kde jsou veřejné záchodky a vylézt na samotnou slavnou věž. Paříž ne Paříž, muselo se domů. Tak jsme nastoupili tu nejdelší a nejnudnější cestu k domovu.

A někdy zase pojedeme třeba někam jinam. St. Lelek

41. Europeade 2004 Riga, Lotyšsko
Spodní ozdoba nadpisu
Po zkušenostech ze Sardinie z konání 40. Europeade v Itálii, jsme do Rigy cestovali jako staří vlci, kteří již něco zažili a nemůžou být ničím překvapeni. Pravda je, že se naše pocity velice třásly pomyšlením, že jedeme do země bývalého SSSR a že nás nemůže nic překvapit. Konečně, i my jsme z bývalého sovětského bloku a jsme něčemu přivyklí. Třeba v oknech domů namísto záclon vylepené noviny, kakání do dírek a čurání po nohách (nelze se součastně trefit), toaletní papír vhazovaný do pytlů (to zůstalo ze starých časů) a všude válející se opilci, zmoženi vodkou. Ne,ne,ne!

Dnešní Riga, hlavní město Lotyšské republiky nás přivítalo moderní architekturou na jedné straně a starobylými domy, chrámy a ulicemi na straně druhé. Všude byli přívětiví lidé, hovořící lotyšským jazykem a na požádání hovořící ruským jazykem. Mladí mluví převážně i anglickým jazykem a není proto problém pro Čecha se domluvit.

Europeade je náhlý shluk asi 5 000 lidí, které je třeba nasytit, ubytovat a zabavit. Pro takovou zemičku, jakou Lotyšsko je, to představuje zalarmovat Parlament, vládu a své síly musí zapojit i presidentka země. Všichni musí využít svých možných pák ke zdaru akce. V České republice se zatím takové síly nenašly. V Lotyšské republice je 4 200 evidovaných jezer a přesně tolik je i tanečních spolků a skupin. To řekla v zahajovacím projevu lotyšská presidentka. Není proto divu, že na zahajovacím ceremoniálu se vystřídalo 4 000 tanečníků z těchto spolku z celé země. Bylo jich podstatně více než v Nuoru na Sardinii. Vše bylo pod režií lotyšské televize a nemělo to chybu. Česká delegace zastoupená národopisnými soubory moravskoslezskými – Kohůtkem a Brněnským Valáškem a českými Benešáčkem a Krkonošským Horalem se předvedla našimi (krkonošskými) vlajkonoši, kteří při slavnostním večeru v nástupu došli až před čestnou tribunu obsazenou presidentkou a vládou, kde se státní vlajkou a vlajkou EU poklonili a poté se vrátili na stanoviště vně svého parketu. Těch parketů (10x10m) bylo pět. Když se náš šéf dostal po produkci na čestnou tribunu a měl možnost podat ruku presidentce Lotyšské republiky a říci jí pozdravení jménem svého mančaftu, ona pronesla větu, která se nedá zapomenout. Doslova řekla, že se nedá zapomenout na přístup české delegace a tato že se hluboce vryla do povědomí Lotyšského lidu.

Na vystoupeních v ulicích města Rigy, jsme si nemohli stěžovat na diváky a jejich účast při sledování našich tanců. Hezké bylo, když při vystoupení před Hlavním dómem Rigy (radnicí) si naše tanečnice zatančily s generálem, který byl náčelníkem generálního štábu Lotyšské armády a krásně mluvil slovensky s přízvukem moravským, (brněnský hantec) a který studoval před lety Vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově. (Jak je Evropa malá.) Jenom střípek toho, co jsme prožili v Rize, je zaznamenáno v těchto řádcích. Bylo toho mnohem více, ale to zaznamenaly fotografie na památku. Tak se podívejte. Naleznete je na adrese http://krkonosskyhoral.rajce.idnes.cz/Europeade_2004_-_Riga_LT.

40. Europeade 2003 Nuoro, Sardinie
Spodní ozdoba nadpisu
Tak jsme zase doma. V tuto chvíli na svém pracovním stole soustředím veškeré dokumenty a papíry o Sardinii, dávám je na jednu hromadu a popisuji nápisem „archiv“. Je to veliká hromada a obsahuje tolik lidského snažení a tolik práce, že až rozum zůstává stát, zdali to vůbec bylo třeba a zdali se to vyplatilo. Přátelé, bylo to třeba a vyplatilo se to! To říkám já, šéf skupiny, která byla ve „světě“ a neudělala nikomu ostudu. Ale pěkně od počátku...

Co bylo před naším odjezdem za nutné přípravy, to všichni již víte. Jen dát „dohromady“ peníze, těch tři sta tisíc korun, byl pěkný „průšvih“ a mám na mysli jiné, jadrnější slovo. Tolik jsme potřebovali přispět a nebylo koho, krom drobných dárců, kterým bych chtěl touto cestou za všechny členy souboru ze srdce poděkovat. První nám přispěl pan MUDr. Lach, zubní lékař. Pak pan Tichý, majitel T-marketu na Tyršově ulici. Všechny zaměstnankyně téže prodejny se složily a podarovaly nás slušnou částkou. Potom se přidal Pohřební ústav Jelínek Hostinné, firmy Jirouš – lesnické práce Poniklá n. Jizerou, podnikatel Kunert Jilemnice, MUDr. Lipský – lékárna Jilemnice, OU Benecko a velmi slušnou částkou i MU Vrchlabí. Naposled nám přišla zpráva, že i Ministerstvo kultury nám udělilo grant v částce 30 000,-Kč.

Musím také zmínit ochotu manželů Horákových a jejich podniku Reklamy – písmomalířství Horáková, kteří nám na poslední chvíli vyrobili potisk souborového praporu, jehož výrobu nám slíbila jiná firma v předstihu, však zakázku nesplnila a těsně před odjezdem nám ji zrušila. A doslova „za minutu dvanáct“ jsme si ještě vzpomněli, že nemáme rozlišovací logo na autobus a představte si, pan Horák nám ho vyrobil a necelé dvě hodiny před odjezdem ho dokonce dovezl až do bytu naší hospodářky a předal. A bomba nakonec, nevzali si za to nic! Celou tu práci udělali gratis a proto celý soubor provoláváme „DĚKUJEME!“

Ještě jedno ohlédnutí za ochotou, kterou nám poskytl pan Chlum v sedlářství na Pražské ulici. Přestože zavalen prací a zakázkami, udělal si čas na naší tanečnici, která nutně těsně před odjezdem potřebovala vyrobit na šněrovačkách dírky pro nýty. Bez problému a okamžitě jí bylo v této firmě vyhověno. Také děkujeme.

Potom přišlo samotné loučení s městem Vrchlabí a věrnými příznivci na náměstí. Velmi nás všechny potěšilo, že se za představitele města přišel rozloučit pan místostarosta Josef Pištora, který nám popřál mnoho zdaru.
Víte, přátelé, měli jsme před sebou velmi dlouhou cestu a věřte nevěřte, před odjezdem z Vrchlabí se mnohému z nás svíralo hrdlo nervozitou a dokonce i vyslovenou větou, kterou jsem od několika členů a členek souboru slyšel a která zněla „Já snad nikam nepojedu!“ Když jsme se ale přesvědčili, že naše město bere naší dalekou cestu vážně, že se dokonce přišli rozloučit i přátelé našich členů, všem se ulevilo a bylo to poznat na náladě všech. O to více a s větší hrdostí jsme po celou dobu pobytu v Nuoru zvedali vlajku našeho města co nejvýše a jakého překvapení jsme díky tomu se dočkali, napíši až v další části článku. V 19.15 hodin jsme naposledy ve Vrchlabí toho osudného 14. července zavolali NASHLEDANOU.

Naše další osudy na cestě a samotném festivalu Europeade s námi v mysli a představách prožijete v článku 40. Europeade 2003 Nuoro, Sardinie.

Zpět do sekce Aktuality