Zpět do sekce Články

Naše členka Hanka Červinková je krkonošskému folkoru, písničkám a tancům oddaná tělem i duší a propaguje ho, kde jen může. 6. června 2023 se dokonce zúčastnila oblastního kola soutěže Babička roku, které se konalo na Městském úřadě v Semilech. Při ní zazpívala naši krkonošskou hymnu Český hory, zarecitovala báseň z vlastní tvorby a zatancovala část tance z Krkonoš. V soutěži získala krásné 2. místo a postoupila do krajského kola, které se konalo 21. září 2023 v krásném kulturním domě v Lidových sadech v Liberci.



Soutěž Babička roku má podobný průběh, jaký mívaly soutěže krásy Miss ČR - úvodní rozhovor s moderátorkou, volná disciplína... na závěr však není promenáda v plavkách, protože narozdíl od Miss ČR v téhle soutěži nejde o vzhled, ale o osobnost, šarm a tvořivot, proto poslední disciplínou je módní přehlídka, kdy je jen na babičkách samotných, co divákům ukážou.

Volná disciplína je však skutečně volná a zatímco v ostatních disciplínách soutěží každá babička jen sama za sebe, na volnou disciplínu si mohou vzít „svůj tým“. Tak jsme se v dnešním slunečném dni ocitli spolu s Hankou v Liberci i my, členové Horalu. Pepa, Ivča, Karel, Kačka, Míla, Tomáš a Alenka.



Dopoledne měla každá babička možnost si svou volnou disciplínu se svým týmem vyzkoušet přímo na jevišti, což bylo moc dobře, protože příchod a odchod z jeviště je až až nečekaně členitý a při soutěži není čas na nějaké zmatky. Všechno jsme si tedy měli čas prohlédnout a nacvičit, pak jsme si došli do restaurace v kulturním domě na dobrý oběd, trochu se prošli po okolí... ale když soutěž začala, byli jsme zpátky v kulturním domě.

Zatímco babičky včetně Hanky procházely úspěšně ohněm první disciplíny, my jsme na balkóně drželi všechny palce.



Rozhovory s babičkami byly zajímavější, než byste čekali... a kdo vidí babičky jen jako staré dámy, které zajímá jen sbírání klepů a štrykování deček, ten by koukal, jak zajímavé osobnosti se toho dne v Liberci sešly, kolik úžasných zálib měly a jak obětavě se některé zapojují do dobrovolné práce pro druhé.

Se zájmem jsme se dívali i na několik volných disciplín a i v tom byly babičky velice tvořivé - na jevišti se zpívalo, cvičilo nebo se třeba tančil orientální tanec. S velkým předstihem jsme však museli sejít do sálu sousedícího s jevištěm a později i do chodbičky u jeviště a teď tu trpělivě čekáme, až přijde Hančin a náš vyhrazený čas.



Není to úplně klidné čekání, sice jsme tu za Hanku, ale pokazit jí to nějaku zbytečnou chybou nechceme a když má jeden jít na jeviště před obecenstvo, vždycky je drobek nervózní, i kdyby to posté už bylo.

Každého čekání je však jednou konec a náš čas přišel právě teď. Procházíme dveřmi, stoupáme po několika schodech na jeviště a jdeme na to. Nejprve Hanka za doprovodu houslistky Alenky zpívá nesmrtelnou krkonošskou písničku Český hory.



Když Hanka dozpívá, chytáme se, neboť další částí Hančiny volné disciplíny je krásný romantický tanec Krkonošská mazura.



Je to příjemný pohodový tanec, který spolu s devíti dalšími tanci tancuje při vystoupeních starší část našeho souboru. Tancuje se nám dobře, obecenstvo je vřelé a vůbec celá soutěž je opravdovým pohlazením po duši. Zkouška ohněm to je však pro naši milou pěnici Kačku, která je tu dnes na to pění sama, ale jde jí to dobře.



Po tanci ještě Hanka hezky vzpomíná na našeho vedoucího Standu Lelka, který Horal převzal po své mamince, zakladatelce souboru, a po třicet let ho vedl, pilně studoval po archivech a pamětnících, ledacos pamatoval i sám... a třeba Krkonošskou mazuru jsme díky němu tancovali po více než sto letech od chvíle, kdy se tančila naposledy. Kéž by mohl z nebe vidět, že to nejkrásnější dědictví po něm stále dělá radost lidem a jeho soubor Krkonošský Horal žije a daří se mu.



Potlesk nás vyprovází členitou cestou do zákulisí a zanedlouho už znovu na balkóně čekáme na třetí disciplínu, kterou je módní přehlídka. Pořadatelé babičkám nedávali žádné meze a ty toho využily, takže jsme mohli vidět velice pestrý výběr oblečení od společenských šatů až po sto let staré plavky.



Pěkné bylo i to, že to nebylo žádné nahození úsměvu č. 1, zastavení na jednom místě, zastavení na druhém, úsměv č. 2 a pryč jako na profesionálních soutěžích - tady se každá babička snažila přidat ještě něco svého, jedinečného. Hanka recitovala svou básničku pro seniory „Život je krásný“.

Po poslední disciplíně musí porota vybrat tři vítězky a věru jí ten úkol nezávidím, mně se soutěž tak líbila, že u mě vyhrály všechny. Víc hlav však víc ví a proto porota může po delší poradě svolat všechny soutěžící na pódium a vyhlásit výsledky. Aby babičky dlouho nenapínali, rovnou jmenují tři babičky, které vybrali, a my můžeme poprvé z balkónu nadšeně tleskat, protože mezi vybranými je i naše Hanka. Prozatím ale není jasné, jaké místo Hanka obsadila. Po pár chvilkách už to ale jasné je a my znovu nadšeně tleskáme, Hanka je třetí. Dostává kytičku, tašku dárčků od sponzorů a také korunku jako na soutěži Miss.



Na druhém místě se umístila paní Jarmila Podolská z Liberce a na prvním místě paní Jaroslava Jeriová z Jilemnice. Hanka je také z Jilemnice, takže tam věru dneska bude co oslavovat.



Blahopřejeme Hance k jejímu krásnému úspěchu a děkujeme jí za hezky strávený den. S hezkým pocitem v duši opouštíme Liberec a slunečným odpolednem jedeme k domovu.

Zpět do sekce Články