Zpět do sekce Články

V sobotu 12. května bylo v Martinicích v Krkonoších moc hezky, místní Sokolové tam totiž pořádali „Pouť po našem“. Nebyla to žádná uřvaná akce plná cizích písniček plynoucích z reproduktorů, byla to taková malá a milá oslava všeho domácího a lehce přespolního. Dobře se tam jedlo a pilo, lidé z blízkého a vzdálenějšího okolí tam prodávali své výrobky nebo výpěstky... a také tam ledaskdo měl příležitost na velkém krytém pódiu nebo na trávě před ním ukázat dychtivému obecenstvu své umění. Mezi pozvanými jsme byli i my.

Měli jsme strach, aby nepršelo, předpověď slibovala přeháňky a bouřky... ale sluníčko svítilo a mraky nevypadaly, že by se na nás chtěly mračit. Zatímco jsme se připravovali, hrálo se s loutkové divadlo „V jednom lese, v jednom domku“, vystupovaly dívky z jilemnického tanečního souboru Paul Dance se slovenskými tanci a také mladí jilemničtí karatisté. Po nich přišla řada na nás.



Rozhodli jsme se nehrát, nezpívat a netancovat na pódiu, ale na trávě před ním, kde pro nás bylo víc místa a byli jsme lidem blíž. Naše vystoupení bylo věnované řemeslům všech generací, lásce... i trošce srandy.



Písnička o šeucích, kterou jsme ještě lidem nezpívali, byla úvodem ke třem šeucouskejm tancům - tanci učedníků, kteří více než práce freje si hledí...



...tanci tovaryšů i tanci šeucouskejch mistrů, kteří mají už svá léta, však ze života se pořád dokáží radovat.



Zato chudí krkonošští kalci se často pro bídu ze života neradovali. Po smutné písničce Standy a Evy...



...však přicházejí „kalcouské“ tance o to krásnější - nádherný svatební v rytmu klapání tkalcovského stavu, dryáčnický, ve kterém létají rány, i klidný tanec, v němž jeden mistr tancuje se dvěma mistrovými.



Poté nepřijdou zkrátka ani další řemesla... zavoní to moukou...



...i perníkem, poprvé dnes lidem pro radost tancujeme „Pellářskej dupák“...



...koveme podkovičky pro štěstí.



To už ale bylo právě tak akorát práce dost, proto jsme v písničce zaskočili do kuchyně nedalekého jilemnického zámku... ale ne na jídlo, láska nás tam táhla. Té je dost i v tanci s mnohoslibným jménem Sami dva, na jehož konci vám někdy ďouče skočí i do náruče. Jirka nám poté zazpíval o všech svejch ďoučatech...



...a nakonec jsme se zaběhli podívat, jaké krasavice se koupou v potoce u vsi jménem Stružinec.

S láskou ale dokáže být i trápení, o tom dokážou zapět Standa a Eva. Až má člověk někdy chuť před těma holkama utéct, když jich je moc, to platí nejen nahoře na Žalým. A když dorazí do vsi vandrounik, to je teprv pozdvižení. Obzvlášť, když tancuje s takovou čupr holkou, jako je dnes pravě dvaaosmdesátiletá Marcelka.



Hanka s Karlem nás vzali ve své písničce na výlet do Hrabačova k Jizeře a poté přišel ten správný čas na romantický svatební tanec s něžným jménem Holubička.



O svatbě se však vždycky nadělá svinčík, proto musela potom přijít parta šikovných žen s košťatama a s níma i jedna speciál bába navrch. Když byl byl travnatý parket zase jako zrcadlo, přišel čas na poslední tanec, rychlou a strhující Vosiku. Ta se lidem moc líbila, odměnili nás potleskem, který nám udělal velikou radost.



Poté jsme ještě pár chvil pobyli, užili pohostinnosti, za kterou Sokolům moc děkujeme a unavení, ale s krásným pocitem v duši odjeli domů. Dík patří i Krakonošovi, který hromovládnou holí odvrátil bouřku, co nám při vystoupení sice vyhrožovala, ale nakonec nás minula. A veliké poděkování od nás posíláme i kamarádce naší harmonikářky Hanky, která celé vystoupení fotografovala a jejíž obrázky jsou už na horalském Rajčeti a pár jich je i součástí tohohle článku.

Zpět do sekce Články