Zpět do sekce Články

„Horale, z láhve nám utek...“
„DŽIN!“
„Z láhve nám utek...“
„DŽIN!“
„Z láhve nám utek...“
„DŽIN! DŽIN! DŽIN!“

Není vlastně moc příležitostí, při kterých bychom křičeli náš souborový pokřik. Když se mimořádně povede nějaká zkouška, když se u nás v Horalu něco význačného slaví, když nás vedoucí Standa po vystoupení pochválí... ale hlavně když někam jedeme. Právě proto ho křičíme teď - 17. září 2016 - autobus firmy Jeřábkova osobní doprava s námi odjíždí od vrchlabského Kulturního domu Střelnice na dalekou cestu - na Moravu do historického města Třebíče.

Cesta je to dlouhá přes 200 kilometrů, naštěstí až na pár semaforů a jednu krátkou objížďku u Činěvsi nám ubíhá bez problémů. Jen počasí nám dělá starosti - zatímco u nás ve Vrchlabí bylo docela hezky, čím více se blížíme k našemu cíli, tím zlověstnější mraky halí nebe, po vrchovině kolem silnice se válí mlha a občas náš autobus zkropí dešťová přeháňka. Po zhruba čtyřech a půl hodinách po odjezdu zastavujeme na krásném Karlově náměstí.

Protože je tam ulice úzká a stát se tam nemůže dlouho, bleskurychle vyložíme všechnu naši výstroj a výzbroj... tedy kroje, verpánky, vozembouch, buben, basu a všechno ostatní... a už jsme vedení do jednoho z historických domů, v němž je Městské informační středisko.
Při pohledu z náměstí nevypadá velký, ale je to jen zdání... procházíme průjezdem, stoupáme po schodech do třetího patra, tam procházíme chodbou, velkým sálem, kde se asi konají plesy a různá divadelní představení, přilehlým menším sálem, dveřmi s nápisem „Šatny pro účinkující“, chodbičkou, po dalších schodech... a konečně stojíme před dvěma dveřmi s jménem našeho souboru na nich. Za nimi se skrývají dvě moc pěkné šatny - s důkladnou tyčí na kroje a mnoha osvětlenými stolky se zrcadly... pravé divadelní šatny, jaké se nám moc líbí.

Teď se v nich ale moc neohřejeme, protože nás čeká první a moc příjemný bod zdejšího programu... oběd.



Dvě pěkné mladé ženy nás vedou po dalších schodech nahoru, poté několika ulicemi... našim cílem je školní jídelna v posledním patře moderní budovy. Vzpomínáme na dávné staré časy... stojíme krátkou frontu, do kelímku házíme náš lístek a za něj dostáváme dobrou polévku s těstovinovými kuličkami, řízek a brambory a ve skleničce okurkový salát.



Oběd to byl moc dobrý. Příjemně nasycení se vracíme zpátky a protože do našeho vystoupení zbývá ještě moře času, potulujeme se po jarmarku.



Stánky nabízejí hlavně nejrůznější dobrůtky pevné i tekuté - některé horaly a horalky honí mlsná, proto si dávají bramborák nebo langoš, jiní nepohrdnou medovým pivem, medovinou nebo burčákem. K ochutnání jsou i klasické pouťové mlsky, koláčky nebo trdelníky, parádnice se můžou okrášlit ručně vyrobenými šperky, radost udělají i košíky od malých houbových až po velké koše na trávu. Ti praktičtější si můžou z Bramborobraní odnést i pytel brambor.
Zvědavě si prohlížíme také naše budoucí „bojiště“.



Někde mají pódium nebo jeviště tak malé, že ho Horal zaplní tak, až není téměř kde tancovat a tanečníci pak škrtají při tanci pěnicím o sukně a jen trnou, aby při vobkročácích a otáčkách neshodili mikrofon nebo nespadli z pódia. V Třebíči ale mají pódium veliké, tady se bude tancovat dobře. Navíc tady - bohužel - budou dnes tancovat jen tři páry, protože někteří horalští tanečníci nemůžou tančit kvůli zdraví, jiní kvůli práci... mrzí nás to, ale co se dá dělat.

Náhle přichází jedna kapka, po ní druhá... a za pár chvil už pádíme z jarmarku zpátky pod střechu, protože se černé mraky rozhodly vyklopit svůj obsah rovnou nad Třebíčí. Jiní horalé rychle přibíhají z vyhlídky nebo od úchvatné třebíčské baziliky... v té chvíli vidíme budoucnost černě - jestli nepřestane pršet, budeme možná tancovat a zpívat jen pro trhovce, schované ve stáncích.

Po kratším bloudění, kdy někteří z nás skončí na balkóně velkého sálu a jiní kdesi pod schody, se scházíme znovu v našich dvou šatnách, převlékáme se do krojů a také dostáváme podrobný program dnešního odpoledne. Dopoledne patřilo dětským foklorním souborům, odpoledne bude patřit dospělým.



V něm máme pro první vystoupení napsané „O lásce“ - ale nejdřív práce, potom zábava, to platí nejen u nás na horách, po domluvě s organizátory budeme začínat našimi řemeslnickými tanci a písničkami. Do té doby však ještě nějaký čas zbývá, teď sice pódium také patří řemeslnickým tancům, ale jsou to tance souboru s něžným jménem Pramínek z Jihlavy. Zdá se, že se někdo usilovně modlil nebo má Pán Bůh rád lidové písničky a tance... než začala odpolední vystoupení, přestalo pršet, mraky se roztrhaly, svítí sluníčko a je příjemně - ani horko, ani zima. Máme z toho radost a s chutí si užíváme veselé a rozverné tance Pramínku. Třeba tanec jménem Kováři nám udělal radost a pobavil nás a zdaleka ne jen on, i ostatní tance Pramínku byly veselé a milé.

Po Pramínku vbíhají na pódium ženy a muži v nádherných krojích - vyšívaných a s úžasně širokými sukněmi. Spojuje je hezky znějící jméno Vrčka a přijeli k nám ze Šlapanic. Teď nás tu seznamují s různými svými kroji. Se slavnostním, co ho šlapaničtí dodnes nosí na hody... šťastné je místo, kde se chodí v kroji dodnes. S nádherným krojem svatebním, s mužskými kroji... i s krojem všedním. A také s tím, podle čeho se Vrčka jmenuje... ne, že by snad členové souboru na někoho vrčeli, vrčka je úžasně složitý ženský účes, jehož učesání a zapletení trvá více než hodinu.



Zatímco tu povídám, seznámení s krásnými kroji skončilo, Vrčka nám i trochu zatančila... ale teď už pódium ovládly Tetky z Kyjova - paní ve vínových krojích s nádhernými krajkovými zástěrami a neméně krajkami zdobenými šátky, které skrývají jejich vlasy, jak se to dříve u vdaných žen slušelo a vyžadovalo.



Rozestavily se do půlkruhu a teď nám tu zpívají svoje písničky. Těžké je povídat o zpívání, lepší je ho slyšet... naštěstí Tetky každému rády zazpívají ve filmečku Setkání ženských sborů v Kyjově - Tetky z Kyjova na stránce Youtube.

Když Tetky - soubor, který měl dnes na Bramborobraní druhou nejdelší cestu - dozpívají a vesele seběhnou z pódia, nastal čas na vystoupení souboru, který měl cestu úplně nejdelší ze všech... ano, uhádli jste, teď pódium ovládne Krkonošský Horal. Už s úsměvem nastupují muzikanti, pěnice a pěvci, ani tanečnice a tanečníci nechybějí... ještě chvilka nastavování mikrofonů mistrem zvukařem... všechno zdá se funguje... a můžeme začít...



Na začátku krátce promlouvá k obecenstvu náš vedoucí Standa krkonošským nářečím, pak všichni společně zpíváme od srdce písničku Český hory, naše hory. Poté už přichází tance a písničky „kerkonošskejch řemesniků“... napřed to hned dvakrát zavoní šeucouským popem...



...pak kalcouskej stau zaklape svý „Na cuker, na kafe“. Krojové sukně se půvabně točí kolem našich krásných panenek...



...„dje jiskřičky nejkrásnější“ září v našich očích, když koveme koníčky na kovadlinách z našich kolenou a diváci si při tom tleskají do rytmu. Tohle jsou chvíle nejšťastnější... pak přecházíme z černé do bílé, z kovárny do mlejna...



Naštěstí nesemeleme ani nevymeteme žádný mikrofon ani reproduktor a s radostí v duši můžeme ukončit naše první vystoupení. S radostí o to větší, že nás čekají ještě další dvě.

Uteklo to jako voda v řece Jihlavě... jak ten čas letí, když se člověk dobře baví. Jisté je, že vléct se nám nezačne ani teď, protože na pódium zrovna vbíhají zvesela krásný ďoučata i kluci ze souboru, jenž dneska měl cestu sem na náměstí ze všech nejkratší, protože krásná Třebíč je jeho domovem - je to soubor jménem Bajdyš. Přiběhli nám sem udělat radost veselými horáckými tanci a jde jim to náramně, jeden je krásnější než druhý. Jeden z nich si vychutnáte i vy na stránce Youtube ve filmečku Vystoupení souboru Bajdyš na 16. ročníku Bramborobraní v Třebíči. Koho nelákají krásné tance Bajdyše, v nichž sukničky se točí, vlásky vlají, oči září a krásné panenky jsou často zvedány do výše silnými pažemi jejich tanečníků, ten si může dát dočista zadarmo bramboračku, kterou mu rád naleje sám třebíčský pan starosta a radní. Tomu dali, tomu dali, tomu dali... a kdo dal přednost strhujícím tancům Bajdyše, na toho nic nezbylo.

Kdo si nevychutnal polévku, ten si teď může vychutnat krásné kyjovské písničky, ostatní si je můžou s radostí vychutnat i při polévce.



Přišli nám je zazpívat pánové v nádherně vyšívaných krojích, kteří mají ve zdobených opascích zastrkány malé skleničky, do nichž s potěšením nalévají dobrého vínečka každému, kdo je jim sympatický.



Ještě krásnější jsou jejich nádherně sladěné hlasy, o něž se s námi rádi podělí nejen na svých vystoupení, ale i v mnoha filmečcích na Youtube, za všechny vybírám ten nejdelší z nich KYJOV - "ZAZPÍVALI SOBĚ" - slavnostní program k "50" mužského sboru z Kyjova 4.. Slovácký mužský sbor z Kyjova za své vystoupení sklidí velký a zasloužený potlesk. Moravské písničky nikdy nezklamou.

Dovedete si představit, že byste měli k obědu jen jedinou bramboru? A co víc, že by vás ta brambora nasytila? To by musela být ale pořádná brambora, možná si říkáte... ale tady na Bramborobraní takové výjimečné exempláře opravdu mají. Právě jsou totiž vyhlašovány výsledky soutěže o největší bramboru... a všechny, které se umístily na stupních vítězů, váží více než půl kilogramu. To takhle na jaře jeden pán zasadil bramboru, jeho malý synek ji pak pravidelně svědomitě zaléval, brambora si žila jako prase v žitě... a výsledkem byla rekordní brambora, která soutěž na Bramborobraní s přehledem vyhrála.

Ale kdepak by se na Bramborobraní dlouho řečnilo. Na pódium už vbíhá natěšený Pramínek, o to natěšenější, že ho čekají „Oklepáky - tance o lásce“ a „to jennoho dycky kale potěší“. Žádný ze zamilovaných tanců Pramínek zatím na Youtube nedal, tak sem pro vás dám alespoň tanec Nezbedná holka, ať si také Pramínku trochu užijete.

Po Pramínku už se na nás těší Vrčka, kdepak že ta by na nás vrčela, tancovat nám hezky bude, podobně hezky jako na akci jménem Jundrovská Vonička 2012. Když nám Vrčka kroje jen ukazovala a já viděl ty úžasně širokánské sukně, napadlo mě tak, že kolem takové bych nechtěl tancovat vobkročáka. Ale jak tak můžeme teď všichni vidět, tanečníkům z Vrčky to nedělá nejmenší problém. Ony ty sukně široké sice jsou, ale když se tanečnice s tanečníkem potřebují přitisknout k sobě, nechají se bez odporu zváhnout dozadu... a tancování od podlahy ani v nejmenším nebrání.

Po Vrčce nám přišly znovu zazpívat Tetky z Kyjova...



...a tak jako předtím, po nich přichází řada na nás. Zvesela nastupujeme na pódium a čekají nás písničky a tance plné lásky. Napřed nás Standa a Eva svými hezky sladěnými hlasy berou na procházku cestou jménem Bátouka.



Dyž tak ušak někdy ty mladý vyrazej na takovou procházku sami dva, Pámbu nadělí a panimámo, starej se. Poté naše obecenstvo bereme na procházku po místech našim srdcím drahých - ze Žalýho vod Víchovej na Sytovou a taky na skok do Stružince, kde se kolem potoka dějou tuze zajímavý věci. Z posledního tance vystoupení to hezky zavoní perníkem... a pak už necháváme místo na pódiu Mužskému sboru z Kyjova.

Sluníčko mizí za domy Karlova náměstí, stíny se dlouží a protože snad všechny soubory byly na pódiu o něco déle, než bylo původně plánováno, čas do konce Bramborobraní dávno uplynul... ale i když obecenstvo prořídlo, pořád ho je tu dost, takže se končit nebude, kdepak. Když Mužský sbor dozpívá své krásné písničky, je znovu řada na nás.

I my začínáme písničkou... o tom, že když chodíte na faru, nemusí to být nutně za farářem a jakej „daremnej přitrefuňk“ se dá zažíť na cestě z ní.



Z fary pokračujeme rovnou k muzice, kde se chlapci točí a ďoučata se smějou tak, až se je zmínění snaží nalákat a odtáhnout na zahradu za bez. Vony nechtěj, meršky.



Ale terlujou moooc rády, ty naše horalky, vobzlášť ty z Křížlic. S láskou někdy dokáže bejť taky nekřamstounský trápení, dyž neni kamenný jen stavení, ale taky serce. Uteklo to rychle, než se nadějeme, čeká nás poslední tanec, tradiční tanec na rozloučení jménem Vosika. Máváme při tanci na rozloučenou obecenstvu, které nás vyprovází potleskem, loučí se i pěnice a muzikanti. Děkujeme vám, lidé milí, bylo nám tady dneska mezi vámi hezky, krásné bylo Bramborobraní a užili jsme si z něj každou chvilku.



Po nás přiběhne ještě na pár chvil Bajdyš udělat nám radost dalšími svými úžasnými tanci a daří se mu to náramně, téměř by se u toho chtělo křičet nadšením. Když Bajdyš dotancuje, je krásnému Bramborobraní definitivně konec.

Zatímco se někteří z nás už nahoře převlékají, jiní si krásné chvíle ještě užívají... Mužský pěvecký sbor z Kyjova totiž na chodníku před Informačním centrem znovu naplno zpívá a s Horalem se přátelí. I takovéhle chvíle jsou obrovskou radostí foklorních festivalů - ať z Čech, Moravy, Belgie nebo Španělska, v každém souboru jsou duše spřízněné, co stejně jako my milují tanec a zpěv, a jejich největší radostí je dělit se o něj se všemi, jež to potěší. Dlouho ještě na sbor z Kyjova vzpomínáme, obzvlášť náš vedoucí Standa.

Cesta z Třebíče zpátky do našich hor je dlouhá a únavná víc, než všechno dnešní hraní, zpívání a tancování dohromady, ale i ta nejdelší cesta jednou skončí. Ta naše skončila hodinu před půlnocí v deštěm zmáčeném Vrchlabí, kam jsme si přivezli z Třebíče radost, na kterou budeme dlouho vzpomínat.

Zpět do sekce Články